Inkontinence moči

Inkontinencí moči je označován stav, při němž člověk není schopen sám vědomě regulovat odchod moči. Samovolný únik moči z močové trubice může postihovat děti, muže i ženy v jakémkoli věku. Nekontrolovaným únikem moči trpí převážně ženy v produktivním věku, potíže se nejčastěji objeví po porodu. Podle odhadů trpí inkontinencí téměř každá druhá žena, a to ve věku již zhruba od 25 let. Čím jsou ženy starší, tím více jich trpí postupně i těžší formou inkontinence. Podle odhadů však jen 5 % žen vyhledá pro tuto obtíž lékaře, ostatní dávají přednost používání hygienických pomůcek před návštěvou lékaře.

Rozdělení inkontinence:

Inkontinence u žen se dělí na čtyři základní typy. Prvním typem je stresová inkontinence moči, kdy dochází k samovolnému úniku při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku, k čemuž dochází právě při kašli, kýchnutí, smíchu, cvičení, zvednutí břemene nebo změně polohy atd. Druhým typem je urgentní inkontinence moči. V tomto případě má žena neustále intenzivní pocit nucení na močení s následným únikem. Stále se obává, že nedoběhne na toaletu a třeba i několikrát za noc ji probudí nutkavá potřeba se vymočit. Třetí je smíšená inkontinence moči, která zahrnuje příznaky dvou prvních typů a čtvrtá je inkontinence z přeplnění. Ta nastává tehdy, jestliže se močový měchýř nedokáže zcela vyprázdnit. Příčinou může být nervová porucha nebo blokáda močové trubice, která brání plynulému odtoku moči. Nejvíce žen trpí prvním typem, tedy stresovou inkontinencí moči. Příčinou je obvykle oslabený uzávěr močové trubice, nebo její nadměrná pohyblivost. Jde nikoli o psychický, ale fyzický problém, který je možné bez problémů řešit.

Diagnostika inkontinence:

Opírá se o anamnézu, tedy o cílené dotazy lékaře na problémy s únikem moči, nutkáním k močení, ale také na porody, jiná onemocnění, užívané léky, charakter zaměstnání či sportovních aktivit apod. Dále se provádí laboratorní vyšetření moči včetně kultivace moči a výtěru z rodidel a gynekologické vyšetření, při kterém gynekolog vyšetřuje stav pánevního dna a pevnost svalů, které ho tvoří. Mezi speciální vyšetření, která provádí urogynekolog nebo urolog, patří urodynamické vyšetření (cévkou se naplní močový měchýř a jsou sledovány tlaky v močovém měchýři a v močové trubici), dále uretrocystoskopie, ultrazvuk a rentgen. 

Léčba lehké formy inkontinence:

Je především nutné vyloučení těžké fyzické práce, dostatečný příjem tekutin a u obézních i snížení hmotnosti. Vhodné je posilování svalů pánevního dna speciálním Kegelovým cvičením, které při pravidelném tréninku zpevňuje břišní stěnu i svaly pánevního dna. Cvičit se musí každý den, minimálně 2 x 5-10 minut. Úspěšnost cvičení přitom není závislá na věku.

Při lehčích formách stresové inkontinence mohou být předepsány i léky. U žen v přechodu je možné doplnit i hormonální léčbou - estrogeny ve formě tablety, krému nebo čípku se podávají přímo do pochvy.

Léčba vážnějších forem inkontinence:

Pokud selžou veškerá předchozí opatření, je možná operační léčba. O ní pak rozhoduje gynekolog nebo urogynekolog. V současné době jsou upřednostňovány miniinvazivní metody s pomocí tzv. páskových metodik (technologie TVT, TVTO nebo TVTS). Tyto beznapěťové pásky poskytují oporu uvolněné močové trubici a navrací jí schopnost kontinence. Zákrok trvá maximálně 30 minut, pacientky nemusí poté užívat žádná antibiotika, netrpí bolestmi a až v 95 % případů se podaří kontinenci zabezpečit doživotně.