Konizace a tracheloplastika

Podstatou konizace je odstranění části děložního čípku, která je postižena nepříznivými změnami tkáně, a následná plastická úprava čípku (tracheloplastika). Zákrok se provádí, jestliže dosavadní výsledky vyšetření (kolposkopie, cytologie, biopsie) ukazují na onemocnění děložního čípku. Jde o výkon diagnostický (pomáhá určit rozsah a typ onemocnění čípku)a v některých případech i terapeutický (odstraněním postižené tkáně se onemocnění vyléčí). Na základě podrobného mikroskopického vyšetření odstraněné části čípku se posléze určuje další postup.

Před výkonem:

Operace se provádí v celkové anestezii, proto je nutno před výkonem absolvovat tzv. předoperační vyšetření. Jde o zhodnocení Vašeho aktuálního zdravotního stavu Vaším praktickým lékařem, ev. i jiným specialistou, u kterého jste sledována. Od lékaře poté obdržíte zprávu s vyjádřením, jestli jste schopna výkonu v celkové anestezii, kterou musíte vzít s sebou k operaci 

Vlastní výkon:

Konizace děložního čípku se provádí v celkové narkóze v gynekologické poloze. Přístup k děložnímu čípku  je přes pochvu obvykle po dilatací děložního hrdla dilatátory. Oblast změněné tkáně se vytne ve tvaru kužele, jehož vrchol směřuje k dutině děložní.

Na ranné ploše se zastaví krvácení a čípek se plasticky upraví. V některých případech se připojí i seškrábnutí sliznice z hrdla děložního a dutiny děložní, aby bylo možno vyloučit nepříznivé změny těchto tkání. Získaný materiál se odesílá na mikroskopické (histologické) vyšetření.

Po výkonu:

Hojení čípku trvá obvykle asi 4 týdny a bývá spojeno se zakrvavělým výtokem. Následky  operace se neprojeví na menstruačním cyklu, na sexuálním životě ani na možnosti otěhotnění a porodu, i když v následném těhotenství je nutné podrobnější sledování. Kontrolu je vhodné provést obvykle za 1–2 týdny, při potížích pochopitelně ihned. Pracovní neschopnost spojená s konizací bývá podle rozsahu operace od 2-5 týdnů.

Komplikace:

Stejně jako žádná jiná operace nejsou ani konizace a tracheloplastika zcela bez rizik. Může se jednat o poškození ostatních orgánů (cév, močového měchýře, střeva, močovodu, nervů), o větší krevní ztrátu, která si vyžádá krevní transfuzi, o rozvoj infekce či o poškození dělohy, které si vyžádá rozšíření stávajícího operačního výkonu.