Laboratorní vyšetření
K diagnostice chorob reprodukčních orgánů významně přispívá také hematologické a biochemické vyšetření krve.
Krevní obraz:
Je základním vyšetřením, hodnotí počet jednotlivých krevních elementů (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky) v krvi. Informuje nás například o probíhajícím zánětu (vzestup leukocytů), nedostatečném přísunu železa či krvácení například u mimoděložního těhotenství (pokles červených krvinek), alergiích (vzestup určité části bílých krvinek), změnách v koagulační kaskádě (změny počtu trombocytů), apod.
Krevní srážlivost-koagulace:
Krevní srážlivost je složitý proces, který zabezpečuje celá řada látek a působků. Jde o velmi křehkou rovnováhu, kdy narušení kterékoli části procesu vede k poruše krevního srážení, buď ve smyslu zvýšeného krvácení nebo naopak nadměrné tendence ke srážení.
Sedimentace erytrocytů:
Sedimentace erytrocytů je metoda, při které necháme erytrocyty vlastní vahou klesat v krevním sloupci. Pokud je zvýšená, ukazuje na probíhající zánět v těle či nádorový proces.
C-reaktivní protein (CRP):
Zvýšená hladina tohoto proteinu signalizuje probíhající zánět či jinou stresovou situaci v těle.
Testy na funkci ledvin:
Funkce ledvin se zjišťuje jednak z krve (kreatinin, urea), jednak z moči (přítomnost bílkoviny, cukru, iontů).
Testy na funkce jater:
Z krve se vyšetřují tzv. jaterní enzymy (ALT, AST, GMT, ALP), které signalizují poškození jaterní tkáně, a hladina bilirubinu, která nás informuje o správné funkci jater. Kromě toho nás o syntetické funkci jater nepřímo informují i další vyšetření (např. celkové bílkoviny v krvi, albuminu, koagulačních faktorů), protože tyto látky jsou syntetizovány v játrech a pokud játra nepracují správně, je jejich hodnota snížená.
Na funkci jater mají vliv i probíhající zánětlivá onemocnění jater (hepatitidy – žloutenky), proto se někdy společně s testy na funkci jater provádí i odběr na tato onemocnění (protilátky či specifické antigeny). Zvláštní význam tato vyšetření mají v těhotenství, protože u většiny z nich hrozí přenos z matky na dítě. Ten by pro plod či později pro novorozence mohl mít fatální následky.
Vyšetření na cukrovku (diabetes mellitus):
Diagnóza cukrovky je stanovena, jestliže hladina cukru v krvi přesáhne nalačno stanovenou mez. Předstupněm cukrovky je potom porušená glukózová tolerance, kdy sice hladiny cukru jsou vyšší než normálně, ale ještě nepřesáhly stanovenou mez. V takovém případě se provádí tzv. orální glukózové toleranční testy (Orální glukózový toleranční test – oGTT, O’Sullivanův test), které případnou cukrovku objeví. Princip všech těchto testů spočívá ve vypití velmi sladkého roztoku a měření glykémie v předem stanovených časových odstupech. Množství vypitého cukru a časové intervaly se test od testu liší. Opět jde o vyšetření nezbytná v těhotenství, kdy se vlivem zvýšené zátěže organismu cukrovka často poprvé manifestuje. Většinou po porodu vymizí, tyto ženy mají ale i nadále vyšší riziko vzniku cukrovky později v životě. Jelikož zvýšená hladina cukru je pro plod nežádoucí, provádí se vyšetření cukrovky preventivně u všech těhotných.
Bakteriologické, virologické, parazitologické, imunologické vyšetření:
Jsou to laboratorní metody, které pomáhají zjistit přítomnost určité bakterie, viru či parazita v těle. Podle daného mikroorganismu se pak volí vhodná metoda – kultivace u bakterií, protilátky v krvi u virů, mikroskopické vyšetření u parazitů atp.
Genetické vyšetření:
V gynekologické ambulanci se genetické vyšetření nejčastěji provádí při onemocnění, pro které není zatím jiné vysvětlení. Může jít o vady genitálu, poruchy menstruačního krvácení, sterilitu, opakované potraty apod. Je také pravidlem u gravidity ženy starší 35 let či teratogenní zátěži v těhotenství, provádí se i při abnormálním nálezu screeningových vyšetření v těhotenství.
Diagnostika těhotenství:
Těhotenství je ihned od počátku možné detekovat pomocí hormonu, který se v těle ženy vyskytuje pouze během těhotenství – lidský choriogonadotropin (hCG). Ten se dá vyšetřovat buď v séru (vyšetření je přesnější) nebo v moči (vyšetření není tak přesné, ale umožňuje provedení těhotenského testu doma). hCG se vyskytuje také u mimoděložního těhotenství, proto vždy s odstupem ověřujeme těhotenství i ultrazvukem – pokud neprokážeme plod v děloze, jde o mimoděložní těhotenství. V průběhu těhotenství jsou potom laboratorní metody široce využívané hlavně ve screeningu vrozených vad či infekcí apod.
Diagnostika neplodnosti
Zpravidla prvním vyšetřením u neplodnosti bývá stanovení hormonů v krvi ženy – stanovuje se FSH, LH, prolaktin, estradiol a progesteron. K dostání jsou i tzv. ovulační testy, které detekují vzestup LH v moči jeden až dva dny před ovulací. Jinou metodou ke zjištění ovulace je měření bazální teploty v pochvě – ta je obvykle vyšší během a po ovulaci než před ní.
Funkční testy:
Funkční testy jsou testy, které sledují, zda aplikace hormonu má na organismus ženy správný a dostatečně silný účinek. Existuje celá řada testů a jejich modifikací k objasnění potíží na všech úrovních regulace ovulačního cyklu (např. test progesteronový, estrogenový, gonadotropinový, klomifenový, metoklopramidový).
Nádorové markery:
Nádorové markery jsou substance prokazované ve zvýšeném množství v séru nemocných s maligními nádory, v závislosti na aktivitě a pokročilosti onemocnění. U gynekologických onemocnění se určuje například marker CA_125, SCCA, AFP, CA_15-3